Navždy, slibuji. Na malíček a pupík a vůbec vše.

18. července 2013 v 19:40
Pár vzpomínek ke čtení, co znamenají celý svět. A tak moc hřejí. Tak moc, rozumíš mi?

Na světě nejsou jen špatné vzpomínky, pochop. Já ty dobré jen občas mažu. Když je člověk nedobrý. Nemůžu za to, udělá se to samo. Ale i tak se nebudu vymlouvat. Možná to bude mnou, že jsem taková, jaká jsem. Ale to všichni ví a s tím se jednoduše nebudu prát. Jsem na sebe hrdá, ikdyž občas spáchám hloupost.

Možná, že existují lidé, ke kterým se vždy vrátím. Vždy, slibuji. Ať už se stane cokoli, ať už já nevím co, vždy se budu chtít vrátit. Protože tito pro mne znamenají tolik, co pro osamocený strom na louce znamená větřík pohrávající si s jeho listy (což je bezpochyby přirovnání hodné víte koho). Tedy věčnou naději. Že je někdo se mnou. Že se mnou jsou, ikdyž zrovna dělám nějakou podělanou hloupost, co vůbec není hezká - to jsou lidi, kterých bych si měla vážit. Lidi, kteří u mne budou vždy, a když náhodou půjdu jinak, než bych měla, navedou mne na správnou cestu. Bez toho, aby je to třeba obtěžovalo.

Pamatuji, když jsem tehdy byla opilá a někdo mne za to nenáviděl a jiný byl rád za to, že žiji.
Pamatuji, když jsem chtěla něco ukončit a jeden na mne špatně hleděl a druhý mi říkal, že to bude dobré. Mrzelo mne to totiž.
Pamatuji, když se jeden naštval, protože jsem něco pokazila a druhý se mne snažil naučit, jak to udělat lépe.
Pamatuji, když noc byla tichá, dlouhá a plná hvězd a Praha plná aut a křiku, Šedý.
Pamatuji, když pro jednoho rád znamenalo rutinu a pro druhého klenot.
Pamatuji, když mi jeden přičinil zle a druhý nechtěl se za nic mstít.
A nezapomínám nic.

A asi ... asi to bude tím, že jen porovnávám. Vedle je tráva zelenější. Ne?
A pak přemýšlím, proč se zabývám starými věcmi...
Možná proto, že jsem podělaný ufňukanec.

Konečně, budu tady navždy.
Slibuji.
sionnach.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama