Září 2013

Den za dnem?

15. září 2013 v 12:21
Je zvláštní, jak je lidská nálada pomíjivá. Včera bylo na umření a stačí jen maličkost k tomu, aby tomu bylo naopak. Možná hrozné, možná ne. Co já vím. Mi se to líbí. Mám dnes radost. Radostnou, nejradostnější!
Protože jsme si ji udělali.
Máme ji společně.
Spíš.
A protože mám radost, tak sedím a pouštím si klasiku, co jiného. Když na to máte, tak to dělejte, že jo. Tak to dělám. Joplin a Doors a Hendrix a Nirvana... ale teď Zepelíny, prosím. Protože máma a protože já. Prostě tak. Mám se dobře.
Sakra dobře.

Fakt je mi dobře.
Sio.

tišeji než nezvuk

13. září 2013 v 20:20
Ticho.

Každé tři hodiny pravidelně kontrolovaný nesvítící display telefonu. A stále jen zámek a vedle toho nevinně nepsané tichý. Ale i vibrace dělají zvuk, hm? Dnes nedělaly. Cítím se zvláštně. Je mi smutno. Dneska jsem sama.
Vážně jsem?
Člověk si říká, jak hrozně jsem nevděčná, když kolem sebe vidím a mám tolik lidí, kteří se o mne zajímají, mají mne rádi, myslí na mne a já se mezitím pokouším udusit polštářem. Jen tak, víš. Chtěla jsem to zkusit. Vážně jsem to chtěla zkusit. To je ten pocit, kdy nakonec mobil zahazujete a jdete se udusit polštářem. Někdy prostě potřebujete jen jediného člověka. Který nepotřebuje vás.

Cítím se jako ta debilní teenka, co právě píše svou zpověď do Bravíčka, protože je tak hrozně na dně, že se šla podřezat. Vlastně přeháním. Pořád přeháním. A když přeháním, je mi smutno. Vlastně je mi smutno pořád. Pořád od doby, co se lásky zase začaly učit, jak žít. Jak být dál.

Lásky.

Láska?

Láska.

Dementí pojem.

sionnach.